Koncem března jsem našel na klubových stránkách strakáčkářů v návštěvní knize příspěvek přítele Svítila o tom, že už je poslední možnost doobsadit volná místa na plánované 2.česko-německé setkání. Pro mě s podivem, protože jsem jakožto nečlen měl zato, že to bude beznadějně plné. Tak jsem mu napsal e-mail, že bych měl zájem. Zpátky se mi vrátila váhavá odpověď, že by bylo dobré nejdříve vstoupit do klubu, ale pro tuto akci to není hlavní podmínkou. Až v Německu jsem zjistil, že jsem jel jen díky přímluvě přítele Kratochvíla a přítele Laštovky za mou osobu. Takže jsem předem zaplatil zálohu a v pátek ráno jsme z Ondřejova vyjeli směr Německo...

Cestou nám nejmladším, nabídli ostatní tykání a od této chvíle jsme utvořili opravdu úžasnou partu nadšených strakáčkářů...
Po několika zastávkách na protažení a občerstvení jsme dorazili v odpoledních hodinách do Bad Orbu. Zde se nám dostalo vřelého přivítání od našich hostitelů - Winfrieda a Silvie Schreiberových. A také od jejich německých přátel - dalších chovatelů strakáčů, kteří nás u nich přivítali. Zde je naše společná fotka pořízená před krásnou hrázděnou budovou, ve které Winfried chová České strakáče...

Nejdříve jsme se trošku posilnili...

Láďa Vokolek si potykal i s pesanem...

Poté nám Winfried ukázal svůj chov, ve kterém měl strakáče ve výborném typu a hmotnosti, což nás opravdu nadchlo...

Na stole nám předvedl většinu chovu a my si jeho zvířata důkladně prohlíželi a živě o nich diskutovali...

Winfried nám také ukázal, jaká různá krev (angorská) se dá ve strakáči občas nalézt...

Díky německy mluvícím - Lukášovi Záhlavovi a Jardovi Kratochvílovi jsme mohli vést rozhovory.
To také ve velké míře rozhodlo o vřelé náladě ve stupňující se diskusi - díky kluci...

Předali jsme si navzájem upomínkové předměty a popřáli mnoho úspěchů v chovu strakáčů...

Druhý den ráno jsme nejdříve důkladně posnídali...

Pak jsme jeli navštívit dalšího špičkového chovatele Českých strakáčů a to Kurta Vierhellera.
Zde je pohled do jeho chovatelského zařízení, které nás bylo plné...

Také on nám předvedl většinu svých zvířat a my měli co srovnávat...

Na této samičce Českého strakáče černého nás ohromila výborná kresba...

Zde nám Kurt předvádí mláďata a ochotně odpovídá na naše všetečné otázky...

Nad divoce zbarveným probírají barvu spodní části motýlka Zdeněk Laštovka, Kutr Vierheller, Lukáš Záhlava a nahlíží Martin Hierhorst

Mláďata jsou ihned po odstavu rozdělena po jednom, aby lépe rostla a nás ještě zaujaly praktické plastové vany,
ve kterých jsou umístěna zvířata...

Zdeněk opravdu pozorně sledoval předváděná zvířata a utvářel si vlastní názor...

Zdeněk má výhodu, že německy rozumí...

U Kurta jsme nejvíce obdivovali perfektní kresbu jeho strakáčů, která byla typická pro celý jeho chov...

Při nadšeném hovoru se přiblížil čas oběda...

Oběd jsme si dali v restauraci, ktará byla součástí ZOOparku, který jsme ale nenavštívili...

Cestou zpět ke Kurtovi jsme se ještě zastavili u Hilmara Beckera,který také obdržel upomínkové předměty...

Na vstupních dveřích měl vystavené ocenění svých zvířat...

Zde jsou jeho Angličtí strakáči...

A Holandští...

Pak nás přes koleje zavedl do své chovatelské oplocenky...

Kde měl kachny...

Zdrobnělé slepice...

Zajímavé ovce...

Pak nás pozval na kávu a povídali jsme si...

Při loučení vypustil na venčení své čtyři udatné Špice...

Nasedli jsme do aut a popojeli zpátky ke Kurtovi, povídali a hodovali až do večera...

V neděli ráno jsme se rozloučili s Winfriedem a Silvií a jeli domů. Cestou jsme ale ještě navštívili posledního chovatele strakáčů - Thomase Wiesbecka. Chová hlavně České strakáče a v menší míře i Německé obrovité strakáče...

Českých strakáčů měl obrovské množství, ale kvalita nás nijak neoslovila...

Také nám předvedl mnoho svých zvířat a my měli o čem povídat...

Zde jsou jeho Němečtí obrovití strakáči...

Mezitím začal Thomas pro nás grilovat a nás omámila úžasná vůně pečícího se masa...

Obdivovali jsme také jeho Haflingy...

Před odjezdem si předali němečtí chovatelé materiál pro své další šlechtění...

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u Lukáše doma a prohlédli jeho chov...

Nejlépe mi samec pózoval, když se na něj nedívali...

Odvezli jsme si mimo krásných zážitků z tohoto přátelského setkání hlavně ponaučení, že máme před sebou opravdu mnoho práce, abychom se časem na typické České strakáče nejezdili dívat do Německa, protože naši němečtí přátelé svou precizní pílí dokázali během posledních dvou let vyšlechtit strakáče do pěkného typu, bezvadného tvaru i váhy...
Doma jsem se snažil sebekriticky všechna svá zvířata přebrat, ale asi jsem moc zaujatý a žádné neskončilo v mrazáku... Bylo to super setkání, které nás pořádně nabudilo do další chovatelské práce... Díky...

Napsal Jirka Břečka