Jdi na obsah Jdi na menu
 

                               Český strakáč černožlutý

s3.jpg
 

 Historie:

 

Klub chovatelů králíka českého strakáče funguje již od roku 1932. Jeho založení však bylo vyvrcholením dlouhodobého společného úsilí chovatelů českého strakáče, kteří se už před tímto datem snažili o sdružování šlechtitelů králíka ČS.

 

Již v roce 1914, přesněji 29. června, byl v Praze na Žižkově, v restauraci „U Zlatého soudku“, z iniciativy přítele V. Březinovského, založen „Klub chovatelů českého strakáče“ při Klubu chovatelů belgického obra. Jednalo se tedy o společný klub těchto dvou plemen. První světová válka tuto slibně se rozvíjející činnost bohužel přerušila a po jejím skončení se již nepodařilo Klub obnovit.

  

 

Klub chovatelů českého strakáče byl tedy, vlastně již podruhé, ale tentokrát už jako samostatný, založen dne 20. listopadu 1932. První ustavující schůze se konala v Praze 7 u Výstaviště v restauraci „Tivoli“. Jejími iniciátory byli hlavně přátelé J. Pražan, J. Rákos, B. Rejfíř, F. Plecitý a další přední čeští chovatelé ČS, velkou zásluhu o vznik Klubu nese také tehdejší tajemník Českomoravské jednoty králíkářské, Jindřich Pichl. 

 

V roce 1934 se podařilo na Zemědělské výstavě připravit samostatnou expozici králíků českého strakáče. Přítel J. Dražan zde také představil nový standart k posuzování českých strakáčů. 

 

Samotná historie plemene ČS je pochopitelně starší než samotný Klub. První písemná zmínka se objevuje již roku 1893 v článcích spisovatele J. Vršeckého. Po roce 1903 inicioval nestor českého králikářství Jan V. Kálal osvětu ve šlechtění černobílých strakatých králíků. V době kolem roku 1908 se utvořila skupina chovatelů kolem „Prvního moravského králikářského spolku“ se sídlem ve Zborovicích na Moravě, kteří chtěli chovat strakatého králíka, zvaného „křížáka“, kdy kresba tvořila tak zvaný kříž. Později pak chtěli jiní chovatelé, seskupení okolo přítele F. Urbáška a časopisu “Moravský králikář“, chovat tak zvané „moravské strakáče“. Ani jedna z těchto iniciativ se však dlouhodobě neujala.

  

Po roce 1914 docházelo k mísení českých strakáčů s německými strakáči. Důsledkem těchto křížení byla zvýšená hmotnost ČS, která v té době dosahovala až 5 kg. Postupně se však prosadil cíl šlechtění českého strakáče „dnešního typu“, to znamená návrat k menší formě a zpřesnění kresby. Původní ČS zdaleka nevypadal tak, jako dnes. Na začátku byla kresba značně nerovnoměrná, ale chovatelé si postupně poradili s krátkým přerušovaným úhořem, slitou boční kresbou, případně s chybějícími skráňovými skvrnami a dovedli českého strakáče až do dnešní krásy.

 

Současnost:

 

Klub dnes sdružuje okolo 70 chovatelů z celé České republiky. Pod jeho záštitou jsou pořádány pravidelné expozice Klubu při místních výstavách po celé zemi. Tím se napomáhá větší propagaci našeho národního plemene, králíka českého strakáče.

 
 

 

Vedení Klubu je složeno ze zkušených předních chovatelů plemene, kteří jsou doplněni o mladou, „nastupující“ generaci. To dává příslib vývoje ČS tím správným směrem.

   

 

 

     Složení výboru Klubu chovatelů ČS k 23.2.2013

 

 předseda  Jiří Vacek
 místopředseda  Jiří Svítil
 jednatel  Jaroslav Vlastník
 pokladník  Jiří Hovorka
 registrátor   Josef Nykl
 odborný specialista  Jan Lachký
 kulturní specialista  Ladislav Vokolek
   
 předseda revizní komise  Josef Morbicr
 člen revizní komise  Ladislav Hrstka
 člen revizní komise a tiskový mluvčí  Jiří Břečka

 

ČS je uznán v 11 barevných rázech, přičemž bohužel jen o 4 z nich můžeme mluvit jako o stabilizovaných (č, m, hav, čž). Další rázy jsou k vidění jen zřídka (div, žel), a o zbylých můžeme hovořit jako o téměř nechovaných, nebo vymizelých (či, mad, želv, mž, ž).

  

Vize do budoucna:

Přes nesporný pokrok, který český strakáč během mnoha dekád své existence prodělal, je stále co zlepšovat. Proto se chce Klub zaměřovat zejména na odstranění největších bolestí ČS, zejména tvarových vad (volná kůže na prsou, vystouplé kyčelní kosti) a uhlídání typu (prodlužující se uši), který je pro toto plemeno charakteristický.

 

 

Další prioritou Klubu je postupné rozšíření a stabilizace všech uznaných barevných rázů českého strakáče.

 

 

S tím do značné míry souvisí i získávání nových, cílevědomých chovatelů. Každý, kdo má zájem pomoci a spolupracovat na rozvoji českého strakáče, má v Klubu dveře otevřené.

  

Velký potenciál v sobě skrývají chovatelé ze zahraničí, proto by Klub rád navázal kontakty i s nimi. Je to příležitost nejen pro získání cenných poznatků a navázání nových přátelství, ale i možnost, jak ve více lidech spolupracovat na regeraci málo chovaných rázů.  

franty-strakaci--9-.jpg

               1,0 Čsč z chovu Františka Kuchyňky