Týden si  týdnem podal ruku a po německém Schönbachu za sebou máme další strakáčkářskou speciálku. Tentokrát tu slovenskou, kterou tamní Klub chovatelů NoS a ČS uspořádal 14.-15.10. poblíž Jánošíkem proslavené Terchové, v autocampingu Belá – Nižné Kamence.

Na tuto výstavu dorazili i zástupci obou chovatelských klubů z ČR. Za klub NoS to byl předseda, přítel Tůma s početným doprovodem, za klub ČS dorazil předseda, přítel Vacek a přítel Andrlík (kteří se ujali i role posuzovatelů), přítel Lachký a moje maličkost.

Abych ale nepředbíhal a nic nevynechal, musím se vrátit o pár hodin zpátky. Je pátek 14.10, půl druhé ráno a nepříjemný zvuk budíku mi dává najevo, že se spánkem je konec. Vypravím sebe, naložím králíky a vydávám se směr Brno, konkrétně do Bučovic, kde bydlí přítel Lachký. Je šestá hodina ranní a Honza je již nachystán v plné polní. Dáváme kávu a pokračujeme směr Hovorany pro přítele Fasoru, který byl jedním z delegovaných posuzovatelů. Poté jsme již vyrazili směr Terchová. Na slovenských hranicích jsme při placení dálničního poplatku potkali přátele NoSáče, a tak jsme slovenský úsek cesty absolvovali v těsném závěsu.

Do autocampingu jsme dorazili před půl jedenáctou. Akorát včas na to, abychom pozdravili přátele hostitele a zaklecovali dovezená zvířata.  Po 11. hodině začalo posuzování. Tři již zmíněné posuzovatele z ČR doplnili tři kolegové ze Slovenska.

Z mého pohledu je škoda, že chovatelé - vystavovatelé mohli posuzování přihlížet jen z povzdálí. Možnost koukat posuzovateli na ruce, kterými během pár hodin projde množství králíků z různých chovů a poslouchat jeho komentáře, pochvaly i výtky, to vše dává chovateli tu nejlepší zpětnou vazbu pro jeho další rozvoj. Samozřejmě toto platí za předpokladu, že ve chvíli, kdy se na stole objeví zvířata přihlížejícího vystavovatele, drží tento chovatel ústa.

Po posouzení zvířat následoval společný program v rámci slavnostního večera. Ten se odehrával v několik kilometrů vzdálené restauraci, kam jsme se přemístili minibusem. Na uvítanou nám zahrál a zazpíval místní folklórní soubor. Následovala večeře, která byla v režii slovenského klubu. A pak přišlo vyvrcholení. Vyhlášení nejlepších zvířat a chovatelů. Pro ně byla připravena spousta velice vkusných a reprezentativních pohárů. Snad abych někoho neopomenul, přikládám přehled udělených cen.pdf zpracovaný slovenskými přáteli.

A jak dopadli čeští strakáči? Celkem bylo vystaveno 62 ČS od 7 slovenských a 4 českých vystavovatelů.

Černí byli zastoupeni nejvíc, celkem 28 zvířat, z toho 5 z ČR. Zaujal mne především samec v kleci č. 215 přítele Krištofa s výborným typem (šampion klubu) a pěkný samec přítele Kuceje v kleci č. 223 s velmi dobrou kresbou. Přítel Lachký obdržel pohár na nejlepší samici vystavenou českým vystavovatelem, za ocenění 95,5b.

Modrých strakáčů bylo vystaveno celkem 10, pouze od Slovenských chovatelů (pozn. v katalogu uvedená samička př. Lachkého byla ČSč). Z tohoto barevného rázu se rekrutovala šampionka klubu, vystavená přítelem Kucejem.

Dva slovenští chovatelé vystavili celkem 12 havanovitých strakáčů. Samička přítele Milana Potúčka v kleci č. 250 získala ocenění za nejlepší kresbu ze všech vystavených ČS.

Mile překvapilo 10 divoce zbarvených strakáčů od dvou slovenských a jednoho českého vystavovatele (4ks). Je velice potěšitelné, že tento v ČR stále jen sporadicky vídaný barevný ráz, si u našich sousedů našel své chovatele.

Paletu barevných rázů ČS uzavírali dva černožlutí strakáči z mého chovu. Ještě větší radost, než pohár pro nejlepšího samce vystaveného českým vystavovatelem oceněného 96,0 b, mi udělala skutečnost, že samec mohl zůstat na Slovensku. Snad svojí troškou do mlýna přispěje k tomu, že v budoucnu budeme vídat i černožluté strakáče od slovenských chovatelů.

Zmíním ještě dva Zakrslé strakáče černé a jednoho havanovitého přítele Andrlíka, kteří zpestřili a uzavřeli výstavu. Do hodnocení NoS se pouštět nebudu, na to by se jistě našli povolanější. Přesto si dovolím tvrdit, že jejich celková úroveň byla velmi vysoká.

Pro milovníky statistik připojuji katalog všech vystavených zvířat.pdf.

Přikládám dále odkaz na web slovenského klubu NoS a ČS, konkrétně na fotogalerii, kde si můžete v jednotlivých složkách prohlédnout např. oceněné králíky, ale také spoustu dalších fotek z výstavy.

Okolo králíků by se dalo diskutovat dlouho, přátel spousty, bufet s dobrým gulášem a milou obsluhou, prostředí nádherné. Nic naplat, je čas vyrazit k domovu, cesta bude dlouhá. A tak se v sobotu před polednem loučíme, nasedáme do auta a s přítelem Fasorou a Lachkým se vydáváme zpět. Cesta ubíhá, při zastávce u Honzy mě čeká oběd (ještě jednou děkuju) a prohlídka chovu. Odtud zbývá už jen polovina cesty, přesto se domů dostávám až večer.

Opět je o čem přemýšlet. Převládá radost. Na to, jak málo je na Slovensku chovatelů ČS, se podařilo vystavit velice pěkné množství zvířat. Je velká šance, že i počet chovaných barevných rázů se dlouhodobě rozšíří o divoké a černožluté.

Přesto se nemohu zbavit menšího rozčarování. Opravdu jsme náš klub nemohli na Slovensku reprezentovat lépe? Jen čtyři chovatelé a 11 vystavených ČS. V zemi, kde se sice platí eurem, ale strakáč tam je stále český a jazyková bariéra žádná…

Lukáš Záhlava