Jdi na obsah Jdi na menu
 

2. Česko-německé setkání

Ve dnech 17. – 19. 6. 2011 jsme se zúčastnili 2. Česko – německého setkání chovatelů českých strakáčů. V letošním roce se organizace zhostili němečtí přátelé, a tak se naší základnou stalo malebné lázeňské městečko Bad Orb. Zde se nás ujala rodina Schreibrova, které patří velký dík za zázemí, jež nám Sylvia s Winfriedem zajistili.

snimek-065.jpg
Účast na letošním setkání byla hojná, z českých chovatelů přijeli přátelé Jiří Břečka, Jiří Jahoda, Jaroslav Kratochvíl, Jan Lachký, Zdeněk Laštovka, Tomáš Moravec, Josef Nykl, Jiří Svítil, Jiří Vacek, Ladislav Vokolek a Lukáš Záhlava. Za německou stranu se zúčastnili přátelé Barbara a Matthias Hauck, Martin Hierhorst, Sylvia a Winfried Schreibr, Jörg Stünkel, Kurt Vierheller a Thomas Wiesbeck.
Postupně jsme společně navštívili a prohlédli si chovy ČSč a ČSdiv manželů Schreibrových, ČSč a ČSdiv Kurta Vierhellera, chov drobného zvířectva Hilmara Beckera (holandský králík, anglický strakáč, holubi, drůbež a mnoho dalšího) a ČSč a NoSč Thomase Wiesbecka (tento chovatel v průběhu naší návštěvy rozšířil svůj chov i o ČSdiv).
  
Spolupráce, základ úspěchu
Chovy strakáčů, které jsme měli možnost vidět, nám daly možnost udělat si představu o kvalitě českých strakáčů chovaných v Německu. Zejména manželé Schreibrovi a Kurt Vierheller se prezentovali velice pěknými zvířaty ČSč. Byť se dle německého vzorníku jedná o plemeno malý strakáč, předvedená zvířata bez nejmenších problémů odpovídala požadavkům kladených naším vzorníkem na české strakáče. Německý název malý strakáč je v tomto případě pro našince poněkud zavádějící, hmotnost dospělých zvířat na hranici 4 kg nebyla žádnou výjimkou. Za vyzdvihnutí předností německých zvířat dále stojí zejména výborný tvar, srst a kresba hlavy (odsazení skráňových skvrn od očních kroužků). Celkově lze říci, že kvalitou byla zvířata z pohledu českého strakáčkáře na vysoké úrovni.
 snimek-080.jpg
Na tomto místě bych rád krátce zmínil i důvody, proč se německým přátelům podařilo této kvality dosáhnout. Základem úspěchu je, vedle přísné selekce, parta nadšených chovatelů, kteří se považují za přátele a nikoliv za soupeře. Tito chovatelé o sobě vědí, navštěvují se, znají svá zvířata a intenzívně spolu spolupracují.
Tato úzká spolupráce byla patrná i na příkladu ČSdiv, které si němečtí chovatelé před rokem z ČR pořídili, aby rozšířili paletu v Německu uznaných barevných rázů (černý, modrý, havanovitý). Ve všech 3 chovech českých strakáčů, které jsme navštívili, bylo k vidění alespoň několik králíků ČSdiv. Tento barevný ráz je zastoupen i v chovech ostatních německých chovatelů, kteří se setkání s námi zúčastnili. Je opravdu s podivem, v jakém rozsahu se tamní chovatelé do tohoto barevného rázu pustili, a bude zajímavé sledovat, jakým tempem budou v jeho zušlechťování postupovat.
 
p6180081.jpg
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jiný kraj, jiný mrav
Zajímavý, a v českých chovech ne příliš častý, byl také způsob plemenitby, kterou naši západní sousedé v chovu králíků využívají.
Po okocení provádějí chovatelé kontrolu hnízda a ponechávají pouze ta králíčata, která mají reálnou šanci být chovnými zvířaty. Výkrm nestandardních zvířat do porážkové hmotnosti proto velká část z nich vůbec neřeší. Jörg Stünkel, přední německý chovatel havanovitého rázu, praktikuje plemenitbu od listopadu do května. Za tuto dobu získá od samice 4 – 5 vrhů. Třetí den po okocení samici znovu připouští. Za den připustí jedním samcem i 7 samic. Králíčata od připuštěné samice odstaví do 27. dne, když už králice nemá mléko. Po ukončení chovné sezony umísťuje Jörg chovné samice do společného venkovního výběhu. Společně umísťují po sezoně chovné samice do velkého výběhu i manželé Schreibrovi. Kurt Vierheller, další z chovatelů ČS, kterého jsme měli možnost navštívit, praktikuje také velmi brzký odstav králíčat. Jemu se osvědčil odstav v době 18 – 19 dnů, kdy králíčata opouštějí hnízdo. V té době samici opět připouští. Zhruba po dobu čtrnácti dnů po odstavu pak každý den, v 8 hodin ráno, dává samici do kotce ke králíčatům. Po chvíli, kdy se mladí napijí, vrací matku zpět do jejího samostatného kotce.
 
snimek-086.jpg 
Slivovice, srandy více
Mezi velice příjemné chvíle, které nesmím opomenout, patřila i společná večerní posezení u německého piva a moravské slivovice. V uvolněné atmosféře, která rozvázala jazyky, nastala ta pravá zábava.
Za rok se proto můžeme těšit na fotbalový zápas Česko – Německo, hraný na 2 x 15 minut v počtu 5 hráčů v poli + brankář. Je snad pochopitelné, že musí být o co hrát - vítěz v tomto případě vyhraje sud piva.
Zajímavým a chvályhodným způsobem se rozhodli prohlubovat česko-německé přátelství Jörg Stünkel a Láďa Vokolek. Jejich přátelský souboj se neodehraje jen na zeleném pažitu, tito dva borci se navíc rozhodli naučit rodný jazyk toho druhého. Jejich nabyté znalosti pak prověří konverzační konfrontace. Aby bylo učení zajímavější a oba zúčastnění měli dostatečnou motivaci, bude poražený o nějakou tu lahvinku slivovice chudší.
 

Za rok zase, přátelé!

Nejen díky kvalitním zvířatům, která bylo možno během společně stráveného víkendu vidět, jsme odjížděli zpět do Čech s dobrým pocitem. Návštěva se vydařila i z lidského hlediska, podařilo se navázat na stará přátelství, vznikla nová. Chov králíků je záliba, která byť soustředěna na zvířata, je postavena na lidech, kteří je chovají. Společně strávený víkend tak dopomohl posunout naše přátelství opět o kus dopředu. O to víc se těšíme na třetí červnový víkend příštího roku. Bude na co navazovat…
 

Zveřejněné fotografie pocházejí od přátel Ladislava Vokolka a Jiřího Břečky. Další naleznete ve fotoalbu ve složce Bad Orb.

 

Lukáš Záhlava